ASOCIACE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ A ŽIVNOSTNÍKŮ ČR

Podle úvodního slova ministra financí Miroslava Kalouska vedly ministerstvo financí k předložení novely tři hlavní důvody. V prvé řadě implementace evropské legislativy, snaha o vylepšení podnikatelského prostředí a boj proti daňovým únikům. Pokud jde o směrnici Evropské unie, jedná se o směrnici č. 2009/132, která se týká osvobození od daně při dovozu zboží, a směrnice Rady, která se týká stanovení místa plnění u služeb.

Nejvýznamnější změnou vedoucí ke zlepšení podnikatelského prostředí je úleva od daně u nedobytných pohledávek. Konkrétně – jedná se o nově zaváděnou možnost opravy již přiznané a zaplacené daně u pohledávek za dlužníky, kteří jsou v úpadku. V praxi to znamená, že bude moci plátce daně z přidané hodnoty u pohledávek za dlužníky, kteří jsou v insolvenčním řízení, požádat o vratku daně z přidané hodnoty v případě, že pohledávky vznikly v době delší než šest měsíců od rozhodnutí soudu o úpadku. Uvedené opatření je naplněním slibu daných koaličními dohodami a vyplývá z programového prohlášení vlády. Jeho dopad se očekává ve výši cca 300 mil. korun ročně. To je fakt, který jde proti obecnému trendu nesnižovat příjmy státního rozpočtu. Sám ministr zdůrazňuje, že „upřímně řečeno, státní rozpočet na něj nemá morální nárok, protože inkasoval za plnění, které neproběhlo.“ Poměrně hodně diskutované je naprosté novum v oblasti daní tj. institut ručení odběratele za daň ze zdanitelného plnění, které bylo uskutečněno v tuzemsku a kde záměrně nebyla odvedena daň dodavatelem. Je to nový nástroj v boji proti daňovým únikům. Proti nim se snaží bojovat celá Evropa. U nás je to tedy první zásadní krok, který vláda navrhuje v legislativní oblasti. Dá se předpokládat, že další kroky legislativní i exekutivní budou následovat.

Nový institut stanoví, že, pouze v zákonem vyjmenovaných případech, kdy bylo zřejmé, že dodavatel měl minimálně povědomí nebo musel vědět, že to zboží je prodáváno s podezřele nízkou cenou,  nevěrohodným způsobem od nevěrohodného dodavatele, odběratel ručí za zaplacení DPH. K vysvětlení využijme část slov pana ministra: „Důkazní břemeno v tomto případě vždy je na finančním úřadu. Nebude dokazovat poplatník, že něco věděl, či nevěděl, ale finanční úřad mu musí dokázat, že věděl, protože podle daňového řádu, který vstoupí v platnost k 1. 1. 2011, bude vždy v každém případě platit zásada, že u jakékoliv doměrky, a v tomhle případě by se jednalo o doměrku, je důkazní břemeno na straně finančního úřadu. Neznamená to tedy zásadní znejistění podnikatelského prostředí, ale je to prostě jedna z mála pojistek a brzd, které máme oproti známým řetězovým podvodům při prodeji zboží a únikům u daně z přidané hodnoty.“

Z důvodu zamezení daňovým únikům dále novela zavádí uplatnění tzv. mechanismu reverse-charge (přenesení daňové povinnosti na odběratele) u některých lokálních plnění (dodání stavebních a montážních prací, dodání šrotu a odpadu, obchodování s emisními povolenkami). V případě lokálních dodávek stavebních a montážních prací je účinnost stanovena až od roku 2012. V případě emisních povolenek je účinnost naopak omezena do poloviny roku 2015. Zatím tuto možnost Česká republika doposud využívala pouze u dodání zlata, nicméně vzhledem k obrovskému nárůstu daňových úniků u ostatních položek to navrhujeme rozšířit na komodity, na které to směrnice rozšířit umožňuje.

Vzhledem k tomu, že se České republice nepodařilo vyjednat výjimku z uplatňování evropské směrnice, nebude režim přenesené daňové povinnosti aplikován na dodání pohonných hmot, jak bylo původně navrhováno.

Zdroj: SP ČR