Karel Havlíček: Firmy si musí pomoci samy a vsadit na marketing a novinky

Státní pomoc je vítaná, ale jen na ni firmy v současné krizi spoléhat nemohou, upozorňuje Karel Havlíček z Asociace
malých a středních podniků. Podnikatelé by se podle něj měli v předstihu připravit i na prodej části majetku.

HN: Státní garance za úvěry vzbuzují velká očekávání. Skutečně se tím půjčky firmám
zpřístupní?
Částečně. Firma, která je přiměřeně zdravá a spadá do segmentu těch, na něž se vztahují záruky ČMZRB, má reálnou
šanci záruku obdržet. Záruka ČMZRB je ideálním nástrojem pro dozajištění, ale v žádném případě to není jistota, že
firma úvěr dostane. Když neprojde ratingem banky, úvěr nezíská. Je chimérou domnívat se, že ČMZRB pomůže slabým nebo
velmi ztrátovým firmám přežít. Primárním problémem firem dnes není úvěrování, ale slabá poptávka po výrobcích. Nízká
ochota bank půjčovat je jen důsledkem. K úspěchu firem nevede cesta přes ČMZRB, ale přes vlastní aktivity.

HN: Řekněte pět rad, co dělat, aby firma v době krize sehnala peníze?
Trvale a s předstihem mluvit s bankou a klást důraz na řízení cash flow, ne na hospodářské výsledky. Prokázat
věřitelům, že když se zastaví tržby, nebojí se razantně sáhnout do nákladů. Připravit se na prodej či zpětný leasing
investičního majetku a hotovost investovat do inovací a marketingu. Jednat průběžně s několika bankami a nebát se
změnit ústav za ten s lepšími podmínkami. Připravit se na variantu prodeje části nebo i celé firmy a nebát se to
udělat. Ani stát, ani banka za firmy nevyřeší pokles obchodu a vysoké pohledávky po splatnosti. Je utopií domnívat
se, že přijde pomoc odjinud. Úlevy na daních, pojistném, vyšší státní záruky a státní investiční projekty jsou
vítané, ale hlavní břemeno je na firmách, které si musí pomoci samy.

HN: Jak banky změnily podmínky firemních úvěrů proti situaci před krizí?
Změna je v míře záruk. Při čerpání provozních úvěrů je nezbytné prokázat krytí půjčených prostředků oběžnými aktivy,
zejména pohledávkami nebo skladem. Bonita těchto aktiv klesla a banka obvykle krátí limity peněz na poměr například
80 procent vůči pohledávkám a 40 procent proti skladovým zásobám. Když chce firma víc peněz, například na 100 procent
pohledávek, musí úvěr dozaručit investičním majetkem. Varianta je i záruka od ČMZRB. Těžko ale podnikatelé získají
peníze na krytí provozní ztráty či pohledávek 90 dní po splatnosti.

HN: Jak se zpřísnily úvěry na investice?
Dříve bylo reálné získat na ně až 80 procent
bankovních zdrojů, teď je to maximálně 60 procent.

HN: Co teď firmy při jednání s bankami nejvíc pálí?
Firmám jde převážně o to, aby se nezkracovaly rámce provozních úvěrů. Potřebují, aby banky vyžadovaly rozumné a pro
firmu realizovatelné záruky. U starých investičních úvěrů jde zase o to, aby existovala šance dohodnout se s bankou
na restrukturalizaci úvěrů a rozmělnění splátek na více let. U nových investičních úvěrů je důležité, aby se vůbec
poskytovaly, protože firmy musí investovat zejména do inovačních aktivit.

HN: Jak často dochází ke snižování sjednaných provozních úvěrů a odstřihnutí firem od půjček?
Je to skutečně případ od případu. V tuto chvíli už banky moc nezajímá, co je příčinou poklesu bonity klienta, je-li
to světová finanční krize nebo dlouhodobě slabá výkonnost podniku. Podstatné pro ně je, má-li klient šanci přežít.
Poslední dobou se banky snaží komunikovat a skutečně dobré, ale pouze krátkodobě zasažené firmy si ponechávají. Velmi
dobře si uvědomují, že se jim vše za pár měsíců sečte a klienti zůstanou tam, kde se jim lépe dýchalo. Garantuji vám,
že do dvou let budou banky stát před klienty, které dnes odmítli, opět s obchodní nabídkou.

Autor Olga Skalková

Stát se zatím zaručí za úvěry za 25 miliard, říká Říman

Snazší přístup k penězům, po němž volají hlavně menší a střední podniky a který vláda slibuje v rámci řešení
ekonomické krize, dostal konkrétní obrysy. Stát podle ministra průmyslu a obchodu Martina Římana připravil 3,75
miliardy korun na záruky za úvěry, které si firmy berou u běžných bank.

To je suma, která stačí na zaručení úvěrů v celkové výši přibližně pětadvaceti miliard. Jedna miliarda státních záruk
totiž pokryje zhruba sedminásobně vyšší úvěr, protože podnikatelé musí dát peníze také z vlastních zdrojů. O
zajištění budou moci žádat přes polostátní Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, první program startuje už
zítra.

Pokud by suma nestačila, je stát připraven ji podle Římana navýšit. „Prostě se zaručíme, že když budou peníze
potřeba, tak je do garanční banky přidáme. Ale nemá cenu je tam lít předem,“ uvedl včera Říman pro MF DNES.
Podnikatelé přitom žádali více.

Představitelé malých a středních podniků předpokládali, že stát navýší záruky za úvěry rovnou. Jde jim hlavně o
provozní financování, kterému banky přitáhly kohouty a bez nějž nemohou současnou situaci ve zdraví přečkat.

„Optimistický scénář je pět miliard korun navýšených záruk za provozní úvěry,“ říká místopředseda asociace malých a
středních podniků Karel Havlíček, jinak šéf firmy Sindat.

Ministerstvo: do dvou let dalších až padesát miliard. To je suma, které by se nakonec majitelé menších firem přece
jen mohli dočkat. Podle náměstka ministra financí Eduarda Janoty by fondy záruční banky měly být do dvou let posíleny
o 4,3 miliardy korun. „Budou se tak moci zaručit za čtyřicet až padesát miliard ve firemních úvěrech,“ uvedl včera
Janota pro MF DNES.

V praxi funguje vyřízení zástavy u garanční banky prakticky stejně jako žádost o úvěr u komerční banky. Podnikatelé
musí detailně představit svůj obchodní plán a projít sítem, které vyřadí příliš rizikové projekty.

Někteří si stěžují, že je u garanční banky více papírování než při běžné žádosti o úvěr – a to je odrazuje.

„Používáme státní nebo evropské peníze, a proto musíme zjišťovat ještě údaje nad rámec běžných úvěrů,“ vysvětluje šéf
garanční banky Ladislav Macka.
Očekávání příliš otevřené dlaně státu krotí také ministr Říman. „Nikdo si nemůže představovat, že záruky dostane
každý. Musí to být bonitní projekty, které mají zakázky a vidí budoucnost,“ říká Říman.

To je trochu rozpor se záměry Michala Mejstříka, šéfa Institutu ekonomických studií a člena národní ekonomické rady,
který již dříve uvedl, že by na záruky měly dosáhnout i firmy, jež jsou v problémech, například v bankrotovém řízení.

Samozřejmě by však mělo jít jen o ty, které by se díky státní garanci mohly opět postavit na nohy. Mejstřík se k
osudům svých návrhů nechce vyjadřovat, dokud nebude oficiálně představen protikrizový plán vlády.

„Proveditelné to je, ale musíme pohlídat, abychom neručili za firmy bez budoucnosti,“ říká k návrhu Macka.

Každopádně se firmy zatím nedočkají záruk na již čerpané provozní úvěry, s nimiž jim teď banky mnohdy dělají problémy
a chtějí po nich jejich částečné splacení nebo doplnění zástav. „Zatím si nedovedu představit, že bychom zaručovali i
dříve poskytnuté provozní úvěry,“ uvedl Říman.

Zítra startuje záruční program, který je primárně určen na zajištění investičních úvěrů. Ty však v krizi příliš
netáhnou. Pozornost firem se upíná k počátku příštího týdne, kdy se rozjede program na provozní úvěry.

„Ty dříve nikdo neřešil, teď je to obráceně,“ říká Říman. Podle Macky budou o garance moci žádat firmy do 250
zaměstnanců a pokryjí maximálně 80 procent celého úvěru. Proti předešlým letům došlo k zúžení průmyslových oborů, jež
na ně dosáhnou. „Upřednostňovány jsou zpracovatelský průmysl, stavebnictví a některé služby. Ručit můžeme za úvěry,
které se pohybují v řádu desítek milionů korun,“ dodává Macka.

Podle šéfa svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla jsou teď pro podporu české ekonomiky klíčová tři opatření: snížení
sociálního pojistného, zrychlení odpisů a právě garance za úvěry. Vláda je podle něj však měla udělat už loni v
listopadu.

Zbavme se už předsudků

Pozorujeme-li, jak vnímají tuzemští podnikatelé a manažeři ruské prostředí, není možné nevšimnout si určité názorové
vyhraněnosti. Málokteré teritorium, obsluhované českými podniky je tak diskutovaným, nekriticky obdivovaným,
neuváženě zatracovaným, jako trhy největší země světa.

Smyšlené a tisíckrát opakované zaručené podnikatelské a diplomatické historky, dobrodružné situace a neuvěřitelné
příhody, těch kteří „znají“ jsou střídány skeptickými názory těch kteří „vědí“.

Ti, kteří v Rusku prožili několik let jako diplomaté a obchodníci nebo tam studovali, se profesorsky usmívají,
pozorují-li nové dravé dobyvatele, kteří se zase naopak vysmívají kultuře starých struktur.

Není pravděpodobně teritorium, vzbuzující u našince tolik pozitivních a negativních emocí jako diskuse o „velké
zemi“. Náš pohled je zatížen dlouhodobými vztahy, politickým i ekonomickým vývojem, historickými vazbami, časem
předrevolučním i porevolučním. Mnohé z těchto názorů jsou polarizovány v závislosti na době a prostředí, ve kterém
jsme vyrůstali. Není ale většího předpokladu neúspěchu v současném mezinárodním obchodě než předsudky, politické a
historické bariéry.
Rusko je bezesporu specifická země. Jako i v jiných teritoriích, ani zde není výjimkou, že úspěšným může být pouze
ten, kdo pochopí vztahy, mentalitu, kulturu a prostředí. Kdo si uvědomí, čím vším Rusko prošlo za posledních dvacet
let a jaké změny se odehrály na úrovni mocenské, geopolitické, vojenské a společenské. Ano, tyto změny proběhly i v
jiných zemích, mimo jiné i u nás, byť srovnání není na místě.

Z největší nedemokratické země světa, vojenské velmoci budící oprávněné obavy a země na pokraji ekonomického bankrotu
se stamiliony mlčících obyvatel, kde s výjimkou korupce nefungovalo prakticky nic, se během několika let stala
prosperující, demokratická a sebevědomá země.

Souhlasím s tvrzením, že není zcela demokratická a že tu přetrvává korupce. Že prosperita byla z větší míry založena
na vývozních komoditách typu ropy, plynu a jejich cenový vývoj v posledních letech ekonomickému boomu prospíval, což
se projevilo i v dopadech světové finanční krize na Rusko.

Souhlasím i s tím, že přetrvávají manýry založené na velikášství a že z pozice velkého hráče dokáží Rusové dobře
těžit. Stejně jako USA, Čína nebo Indie.
Dokážeme s nekompromisností námi vlastní, polovzdělaností a diplomatickou negramotností odsoudit vše, co nám nesedí,
aniž bychom projevili elementární snahu poznat něco hlouběji, pochopit tamní vztahy a historické souvislosti.
Dokážeme se striktně postavit k problému v Gruzii, odsoudit prodej ČSA ruskému Aeroflotu, stejně jako duchaplně
okomentovat rusko-ukrajinský konflikt v dodávkách plynu. Co hůře, dodnes máme dobrý pocit z toho, že jsme po revoluci
přetřeli tank narůžovo.

Pokud se nezbavíme předsudků, nenaučíme se vzájemnému respektu a nepřihodíme dávku nadhledu, nebudeme úspěšní nikde
na světě, nehledě na kontinent a region. Málokteré teritorium nám ale umožní to, co Rusko a málokde máme takové šance
jako právě tam. I přes všechny minulé i současné překážky a vazby, máme totiž k Rusům blíže než kdokoliv jiný.

Autor je generální ředitel společnosti SINDAT, která má v Rusku vlastní pobočku a v prodejích umělého kamene drží na
tamních trzích pozici číslo jedna.

ČMZRB připravila pro podnikatele záruky úvěrů za 13 miliard

Jak oznámil v České televizi generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky a člen představenstva AMSP
Ladislav Macka, posílila banka poskytování záruk za investiční a provozní úvěry a na zvýhodněný úvěr v rámci programu
Progres.

Opatření jsou určena pro malé a střední podnikatele z vybraných odvětví, kteří podnikají na území České republiky s
výjimkou Prahy. Jedná se především o zpracovatelský průmysl, výrobu energie, stavebnictví a několik vybraných služeb.
ČMZRB 13.2. zveřejnila výzvu k programu záruky za provozní a investiční úvěr a program ručení za provozní úvěry bude
vyhlášen 16.2.2009. S podrobnostmi se můžete seznámit na www.cmzrb.cz