Industrial Accelerator Act: šance na rychlejší projekty, nebo riziko pro konkurenceschopnost českého průmyslu?

Evropská komise připravuje nový legislativní návrh – Industrial Accelerator Act (IAA), jehož cílem je urychlit průmyslovou výrobu v EU a podpořit její dekarbonizaci. Dokument, který je zatím ve fázi přípravy, může mít významné dopady i na český průmysl a zejména MSP.

IAA kombinuje zrychlení povolovacích procesů s protekcionističtější poptávkovou politikou zaměřenou na „nízkouhlíkové a v EU vyrobené“ produkty. Pro české firmy může přinést rychlejší realizaci investičních projektů, zároveň však nese rizika vyšších nákladů, rostoucí administrativní zátěže a možné ztráty konkurenceschopnosti v otevřených dodavatelských řetězcích.

Zveřejnění návrhu bylo Komisí posunuto na 25. února 2026, dokument je tedy stále nefinální. V této fázi existuje prostor pro jeho neformální ovlivňování, přičemž již vznikají první non-papery z dalších členských států.

Co Industrial Accelerator Act přináší

Hlavním cílem návrhu je zabránit odlivu průmyslu z EU kvůli vysokým nákladům a regulaci, vytvořit stabilní odbyt pro nízkouhlíkové a „EU-made“ produkty a urychlit výstavbu i modernizaci průmyslové infrastruktury.

Mezi klíčové prvky patří:

  • zrychlení povolovacích procesů (jedno řízení, jeden úřad, digitalizace, pevné lhůty),

  • zavedení „tichého souhlasu“ u vybraných mezikroků,

  • zvýhodnění dekarbonizačních projektů energeticky náročných odvětví jako projektů ve veřejném zájmu,

  • povinná nízkoemisní a „Made in EU“ kritéria ve veřejných zakázkách a dotačních schématech,

  • dobrovolný nízkouhlíkový štítek navázaný na další evropské regulace,

  • přísnější podmínky pro zahraniční investice v tzv. emerging strategic sectors,

  • možnost vymezování speciálních průmyslových zón s regulatorními a finančními výhodami.

Rizika pro český byznys

Pro otevřenou a exportně orientovanou ekonomiku, jakou je Česká republika, může být problematický zejména důraz na „Made in EU“. Řada českých firem působí jako subdodavatelé a může čelit vyšším nákladům, tlaku na restrukturalizaci dodavatelských řetězců a omezeným alternativám vstupů.

Nejvíce ohrožena mohou být odvětví automotive, strojírenství, chemie, hutnictví a stavebnictví. Otázkou zůstává také funkčnost tzv. green premium, tedy předpokladu, že trh bude ochoten platit více za „zelenější“ výrobky – zejména v cenově citlivém českém prostředí.

Další výzvou je rostoucí administrativní a certifikační zátěž, zejména pro malé a střední podniky. Přestože je nízkouhlíkový štítek formálně dobrovolný, bez certifikace může být přístup k veřejným zakázkám a dotacím výrazně omezen.

Návrh může vést i k nerovným dopadům mezi členskými státy, kdy budou zvýhodněny země s levnější energií, silnější státní podporou a připravenými průmyslovými zónami. Specifickou otázkou jsou rovněž zahraniční investice, které jsou pro český průmysl klíčové, ale přísnější podmínky mohou zpomalit nové projekty, zejména v regionech závislých na automobilovém průmyslu.